Hrálo se

Divadlo: Bratislava - Letní shakespearovské slavnosti, Premiéra: 09.03.2023 , Derniéra: 09.03.2023,

Ukázky:

BIRON               Já zamilovaný? Já cenzor lásky?
                        Já největší odpůrce Amora,
                        co chodí po světě? Vždyť kdo je Amor
                        než rozmarný a zaslepený kňoura,
                        pan Junior, óbrskřet, kazisvět,
                        tokavý veršotepec, bonviván,
                        pomazaný vládce vzdechů a skřeků,
                        kralevic spodniček, král poklopců...
                        A já mu teď mám nosit korouhev
                        a obléknout si jeho stejnokroj?
                        Co? Láska? Pro mě? Chci se snad i ženit?
                        Mít ženu jak německé kukačky,
                        nespolehlivou, rozhrkanou, která
                        si chodí, jak chce, určuje čas, kdy chce,
                        a když chci já, tak nikdy nemá čas?
                        A kvůli ní mám zrušit přísahu?
                        Ona je z těch tří slečen nejhorší.
                        Bledule je to s černým obočím
                        a místo očí má dvě smolné koule.
                        To je má modla? Ne! To je má smrt!
                        Amor mě trestá, že jsem zesměšňoval
                        tu jeho strašnou absolutní moc.
                        Budu ji milovat a vzdychat po ní,
                        když se má stát ta holka mojí paní.

PRINCEZNA       Podej mi zbraň. Vím, zabíjet se nemá.
                        Je zlé, když dobře střílí slabá žena.
                        Má pověst na té trefě závisí tu.
                        Když netrefím, pak pouze ze soucitu.
                        A jestli dokážu se trefit dobře,
                        pak pro mou pýchu chudák zvíře zemře.
                        Ctižádost bývá často zdrojem viny,
                        když dobrou pověst dělají zlé činy
                        a kvůli slávě, chvále, reputaci
                        umlčí v lidech to, co cítí v srdci.
                        I mne ctižádost nyní donutí
                        vzít život nevinnému zvířeti.

BIRON              Milenci! Páni! Podejme si ruce.
                        Jsme to, co jsme, chlapi z masa a kostí.
                        Moře nevypustíš, nesfoukneš slunce.
                        Mladá krev nespoutá se učeností.  
                        Vzpírat se lásce, z níž jsme vzešli, nelze.
                        Proto i askeze má jisté meze.
                        Přemáhat chutě mladým nesvědčí.
                        Z odříkání bývají nemoci.
                        Ty jiné vědy lezou na mozek,
                        libují si v nich jenom nudní dříči
                        a bývá z nich pramalý užitek.
                        Však láska, již vám vštípí oko ženy, 
                        nás nabije svou silou a my hned
                        dvojnásob mocní dvakrát překonáme
                        všechny své schopnosti a dovednosti.       
                        Když láska promluví, rozezní se
                        malátná božská harmonie v nebi.
                        Nevěřte nikdy básníkovi, dokud
                        mu ruku nepovedou muka lásky.   
                        Pak jeho verše zkrotí divochy
                        a promění tyrana v člověka.
                        Já z očí žen si beru poučení,
                        v nich stále hoří Prométheův oheň,           
                        v nich čtu, z nich čerpám svoje vzdělání,   
                        jsou zdrojem, zrcadlem, náplní světa,
                        v němž lepšího nad ženy není nic.
                        Bláznivým slibem jste se zřekli žen.
                        zrušme ten slib a buďme věrni sobě,
                        než věrni slibu sebe zradíme.         
                        Nejčistší vírou je zde zpronevěra,
                        protože lidskost je vždy nad zákon.
                        A kdo oddělí lidskost od lásky?

KATRIN            Zřejmě vám chybí jazyk, masko milá!

LONGAVILLE     Myslím, že chápu, kam tím míříte.

KATRIN            Kam? Pryč! Zde bych se unudila.

LONGAVILLE     Máte dvojaký jazyk. Musíte

                       polovinu z něj nechat ctiteli.

KATRIN            Cti netratí, kdo rád se podělí.

LONGAVILLE     Vraťte ctiteli řeč!

KATRIN                                     A co má čest?

LONGAVILLE      Je vaše.

KATRIN                         Nechám-li půlku pro ctitele
                        a cti se nevzdám, na něj zbude tele.           

LONGAVILLE     Střílet si ze mě vám jde, slečno, skvěle!
                        Jako bych už měl od vás parohy!

KATRIN             Telátko, nechci z vás hned dělat vola.

LONGAVILLE      Jsem býk a chci vás nabrat na rohy.

KATRIN              Pšt! Ať vaše bů řezníka nepřivolá!

BIRON               Posměchem ryjte do mě za živa,
                        rozkrájejte mě třeba na kusy,
                        já přestanu být hloupý nádiva
                        a nebudu už hrát si na Rusy,
                        přestanu věřit síle poezie
                        i dětinským vyznáním vřelých citů,
                        už nikdy mou tvář maska nezakryje,
                        abych se kořil dámě v jejím skrytu.
                        Škrobené fráze, ladná epiteta,
                        hyperboly a superlativy
                        jsou jako mouchy. Všechny krásy léta
                        svým protivným bzukotem zoškliví.
                        Odháním je a při té rukavici           
                        a ručce v ní přísahám slavnostně,
                        že budu říkat přímo, co chci říci,
                        poctivé ano a poctivé ne.
                        A bůh mi pomoz, hned to udělám.
                        Má lásko, já tě mám rád jako trám.

ROSALINA         Jako trám? To ne!

BIRON                                         To je síla zvyku.
                        Strpení. Tahle slova ze slovníku
                        postupně odstraním.