Shakespeare, William - Jak se vám líbí? / As You Like It
Vrcholná Shakespearova komedie pojednává o tom, jak různorodá může být láska a jakou svobodu může skýtat vyhnanství. Hlavní hrdinka, vtipná a kurážná Rosalinda, je jednou z nejlepších ženských postav, jakou dramatik vytvořil. Váz. 184 stran, 198 Kč.
Hraje se
- Divadlo: Městská divadla pražská - Divadlo ABC, (odkaz na stránky divadla)
Galerie z představení
Divadlo ABC, foto Patrik Borecký
Předmluva
Jak se vám líbí? je zřejmě nejradostnější komedie, jakou Shakespeare napsal. Vznikla těsně před koncem 16. století. Završila období tvorby, ve které autor v devíti historických hrách odhaloval kořeny, z nichž vyrostla jeho země, a v osmi komediích zkoumal ty zábavnější stránky lidské existence. Po přelomu století nastává v jeho tvorbě výrazný zlom, který naznačuje proměnu autorova vnímání světa a postoje k životu. S pohledem upřeným do nitra člověka píše své vrcholné tragédie a v hrstce zbývajících komedií nechává postupně houstnout stíny smutku a skepse. V prosluněné komedii Jak se vám líbí? je jich ale ještě poskrovnu. Jako by si dramatik potřeboval dokázat, že život má smysl a člověk je strůjcem svého štěstí.
#ShowMore#
Hra se pravděpodobně uváděla v roce 1600 v novém divadle Globe. V roli šaška zde vystoupil i nový člen herecké Společnosti lorda komořího Robert Armin, s nímž se rejstřík Shakespearových postav rozšířil o typ intelektuálního klauna. Coby zdatný zpěvák a muzikant byl Armin pro soubor přínosem i s ohledem na měnící se vkus publika, které podle panující módy stále více prahlo po výpravnějších produkcích s větším podílem hudby, zpěvu a tance. Komedie Jak se vám líbí? jim v tomto směru vycházela vstříc. V žádné jiné hře nemá Shakespeare tolik písní jako zde.
Literárním pramenem byl autorovi pastorální román Thomase Lodge Rosalinda: Eufuův zlatý odkaz (Rosalynde: Euphues’ Golden Legacie, 1590), který Lodge napsal zčásti na podkladě epické básně ze 14. století. Shakespeare se jistě nechal inspirovat i jinými tituly pastorální literatury, jako byla zejména Arkádie (Arcadia, 1590) Philipa Sidneyho. Bezprostředním podnětem k dramatické adaptaci mu pak zřejmě byly dvě hry o zbojníkovi Robinu Hoodovi, které v roce 1598 uváděla konkurenční herecká Společnost lorda admirála.
Lodge napsal román zdobným „euphuistickým“ stylem a proložil text množstvím básní v bukolickém duchu. Shakespeare přebral základní příběh románu včetně hlavních postav a romantických kulis lesa jako útočiště před zlobou světa. Jeho adaptace ale oproti předloze zvýraznila některé kontury. Autor posílil rodinné vazby a paralelní strukturu hry. Ostrým a psychologicky málo motivovaným rozlišením postav na dobré a zlé dal hře pohádkové vyznění. Nakonec se v lůnu Ardenského lesa ti zlí napraví a hra vyvrcholí dokonce čtyřnásobnou svatbou. Byl by to banální příběh hraničící až s nejapnou parodií, kdyby tu příběh hrál podstatnou roli. Ale tak tomu vskutku není. Shakespearova dramatizace látky je pozoruhodně nedramatická. Zatímco v románu se lidé zabíjejí a přepadají, jsou zde náznaky incestu, ba dokonce kanibalismu, a šťastnému konci předchází rozhodující válečný střet, v Shakespearově adaptaci nic tak vypjatého není. Hra dokonce postrádá klasickou dramatickou strukturu. Vše dějově podstatné se odehraje v prvním a zčásti druhém jednání a pak až na samém konci. Hlavním nositelem divadelního účinku zde není dramatický příběh, nýbrž navýsost zábavný střet povah, názorů na lásku a postojů k životu. To tvoří pravou matérii a největší hodnotu hry. Děj je pak především nástrojem, jak ohňostroj vtipu vyprovokovat.
Víru v ozdravnou moc přírody vyjádřil dramatik už v komedii Sen čarovné noci, kde je náprava věcí lidských v rukou rozmarných víl, skřít- ků a jiných čarovných sil. I ve hře Jak se vám líbí? se v magickém prostředí lesa zázračně napraví dva zlosyni. Shakespeare ale obohatil romantický pastorální azyl o závažnější rys. Až zde, daleko od „nablýskané falše“ dvora, se vše ukazuje v pravém světle. Až vyhnáni do „ráje“ si mohou lidé uvědomit, co je v životě důležité.
Testu pravdivosti v prostředí Ardenského lesa autor podrobuje dvě základní témata hry. Tím prvním je samozřejmě láska. V obvyklém tematickém zrcadlení staví vedle sebe Shakespeare dokonce hned čtyři milostné páry. K dvěma šlechtickým dvojicím a páru pastorálních milenců převzatým z románu přidává zcela nesourodou dvojici, kterou tvoří dvorský šašek Brus a venkovská děvečka Audrey. Nabízí tak skutečně přepestrý pohled na nejrůznější podoby lásky od lásky romantické k lásce přízemně konzumní, od parodie milostného vzývání až k ryzímu spalujícímu citu.
Mnoho prostoru je věnováno konfrontaci různých postojů k životu. Tu určuje už skutečnost, že se vedle sebe ocitají lidé v té nejširší škále společenského spektra. Vyhnaný vévoda se suitou vznešených pánů nesou v sobě odvěkou romantickou touhu uniknout ze zkažené společnosti a žít prostým životem v panenské přírodě. Přestože tvrdí, že by „neměnili“, je zřejmé, že takový „život v pravdě“ je pro ně záležitostí přechodnou až sváteční. Na konci hry se ostatně rádi vracejí do opovrhované civilizace. Jak odlišný je vedle jejich apartní pózy věcný a poctivý přístup k životu v podání ovčáka Corina. Další dvě připsané postavy, pasačka koz Audrey a venkovský hňup William, rozšiřují panoptikum postav o vděčné komické karikatury.
Společnými pozorovateli, ale zcela protikladnými komentátory tohoto lidského hemžení jsou šašek Brus a cynický melancholik Jacques, jehož rovněž autor do hry dopsal. Šašek Brus ve shodě se svým strakatým šaškovským hávem vidí svět v těch nejpestřejších barvách. V jednu chvíli dokáže mít na stejnou věc dva zcela odlišné názory, ale protože je především realista, raději vždy zvolí tu variantu, která straní životu. Funkcí šaška je z moci svého výlučného postavení říkat lidem nepříjemnou pravdu a bourat iluze. Brus tak činí s chutí, ale na rozdíl od jiných představitelů šaškovského cechu se sňatkem s venkovskou holkou rád svého výlučného postavení zbaví, protože „i muž má své touhy“. Jacques je rovněž bořitelem iluzí a nelítostným, byť duchaplným kritikem světa, který, jak říká v nejslavnějším monologu této hry, je pro něho jen divadlo. Protože je ve svém pesimismu důsledný, sám nakonec zůstává stranou jako pouhý divák.
Nespornou hlavní hrdinkou hry je Rosalinda, jedna z nejnádhernějších ženských postav, jaké Shakespeare vytvořil. Zdobí ji nejen výtečná výmluvnost, schopnost vidět svět i samu sebe bez iluzí a s humorem, ale také aktivní a odvážný přístup k životu. Už jako trpěná společnice dcery uzurpátorského vévody dokáže tato nekonvenční dívka vyjádřit své city mladému muži, do něhož se na první pohled zamilovala. A co teprve, když se v mužském převleku ocitne v Ardenském lese. Maska divadelního kostýmu jí umožní balancovat mezi hrou na pravdu a upřímným vyznáním. Tento pohyb na hraně zdání a skutečnosti patří k Shakespearovým zásadním tvůrčím postupům. Zanedlouho v tragédii Hamlet právě zdání v podobě divadelního představení odhalí skutečnou pravdu o utajeném zločinu. V komedii Jak se vám líbí? je ale napětí mezi hrou a skutečností především ještě zdrojem situační komiky.
Ve hře, která nemá výrazný děj a jejíž postavy reprezentují hlavně odlišné životní osudy, zkušenosti a postoje, přidělil autor velkou roli slovu. Právě schopnost mluvit, sdělovat myšlenky či bezobsažně plácat, odlišuje jednu postavu od druhé. Zatímco pasačce koz Audrey zůstává význam mnoha slov utajen, její nastávající slyší v jednom slově významů hned několik. Zatímco Rosalinda je v roli Ganyméda až cynickou hanobitelkou ženského pohlaví, ve své pravé podobě a před věrnou kamarádkou Célií je to zoufale blábolící zamilovaná ženská. A co Orlando, který se nejprve ani na slovo nezmůže a pak věší po lese otřesné verše plné ryzího citu. Ve zvýraznění významu slova připomíná tato hra komedii Mnoho povyku pro nic, ale zatímco tam slova nesla důležitou dramatickou funkci, zde především oslňují bohatstvím svých vyjadřovacích možností.
Jak se vám líbí? je laskavá komedie, která v rozmanitosti lidského života nachází jeho největší opodstatnění.
JIŘÍ JOSEK
Doplňkové parametry
Kategorie: | W. Shakespeare |
---|---|
Záruka: | 2 roky |
Autor: | Shakespeare, William |
Překlad: | Jiří Josek |
Rok vydání: | 2011 |
EAN: | 978-80-86573-27-4 |
ISBN: | 978-80-86573-27-4 |
Typ vydání: | zrcadlové |
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.