Shakespeare, William  - Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete / Twelfth Night or What You Will

Vydáváme dvojjazyčnou edici her Williama Shakespeara v překladu Jiřího Joska a jiné tituly světové a české beletrie.

Košík   Košík
Najdete nás na Facebooku

Shakespeare, William - Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete / Twelfth Night or What You Will

Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete / Twelfth Night or What You Will
150.00 Kč 208.00 Kč
Pro školy

100.00 Kč
208.00 Kč

Autor: Shakespeare, William
Překlad: Jiří Josek
Rok vydání: 2008
EAN: 978-80-86573-20-5
ISBN: 978-80-86573-20-5

Vrcholná Shakespearova komedie o šílenství lásky a moudrosti bláznů, v níž je vše dovoleno a nakonec všem odpuštěno. Hrálo se: Městské divadlo Brno, Hraje se: Městské divadlo Most, Divadlo AHA (Gong) Praha.

PDF Stáhnout ukázku


Hraje se

Divadlo: Praha - Divadlo AHA!, Premiéra: 15.06.2012 , http://www.divadloaha.cz/vecer-trikralovy-aneb-cok...

Hrálo se

Divadlo: Most - Městské divadlo v Mostě, Premiéra: 17.06.2011 , Derniéra: 01.11.2013, , http://www.divadlo-most.cz/cz/nas-repertoar-detail...
Divadlo: Brno - Městské divadlo Brno, Premiéra: 13.12.2008 , Derniéra: 31.05.2010, , http://www.mdb.cz/inscenace/190-vecer-trikralovy-a...

Galerie

 

Předmluva:

Večer tříkrálový bývá označován za nejzdařilejší Shakespearovu komedii. Přitom je to hra příležitostná, kterou si u autora zřejmě objednala londýnská právnická kolej Middle Temple k slavnostnímu večeru 6. ledna roku 1602. Tento dvanáctý a poslední vánoční den, v němž křesťané slaví „Zjevení Páně“ a příchod „Tří králů“ v návaznosti na pohanské svátky slunovratu, byl v Anglii tradičně provázen bouřlivými oslavami všech vrstev obyvatelstva. Pořádal se obřadný průvod královského dvora a po celé zemi se konaly veselice s výstupy kejklířů, šašků a posléze i s divadelními produkcemi. Zda se hra v Middle Templu na Tři krále dávala, není známo, existuje však svědectví o jedné z prvních repríz, která proběhla na stejném místě o necelý měsíc později, na Hromnice 2. února 1602. Jistý John Manningham toho večera hru shlédl a ve svém deníku ji přirovnává k Shakespearově Komedii omylů, k Plautově komedii Menaechmi a nejvíc pak k italské hře Ošálení (Gl’Ingannati). K výčtu textů, z nichž autor mohl čerpat, lze přiřadit i další. Hlavním pramenem mu byla nejspíše povídka Barnaba Riche Apolonius a Sila, ale je zde také řada postupů a motivů, které už dramatik s úspěchem použil dříve. Z Komedie omylů převzal postavy identických dvojčat, v komediích Dva kavalíři z Verony a Jak se vám líbí vystupuje podobně kurážná dívka v mužském převleku, v komediích Mnoho povyku pro nic či Marná lásky snaha je rovněž veselá scéna, v níž kumpáni v skrytu naslouchají intimnímu monologu potrefeného hejla, ve Veselých paničkách windsorských mají svůj předobraz rytíř Tobiáš i rytíř André atd. Je na místě se ptát, čím to je, že tato příležitostná a z různých zdrojů poskládaná komedie patří k tomu nejlepšímu, co v dramatické tvorbě existuje a již přes čtyři sta let plní divadla na celém světě.

Večer tříkrálový je poslední Shakespearovou hrou, v níž laskavý humor a dobrá nálada převládají nad pocity skepse a zmaru, pod jejichž vlivem začal autor krátce po přelomu století psát své velké tragédie a komedie s přízviskem „hořké“. Přesto však už i sem pronikají ozvuky společenských změn, které, jak se zdá, k proměně dramatikova pohledu na svět přispěly. Hra se odehrává v dávné Ilýrii, dnešní Dalmácii či Albánii, na pobřeží Jadranu, ve městě proslaveném historickými památkami, podobné snad známému letovisku Split. Jak to ale u Shakespeara už bývá, jde o prostředí fiktivní, snové, nicméně obsahující řadu reálných odkazů na Londýn alžbětinské doby. V rafinované, promyšlené kompozici vypráví autor příběh romantické lásky, která po různých zvratech dojde šťastného naplnění; v druhém pásmu pak současně sleduje, jak parta rozverných kumpánů vytrestá samolibého pokrytce.

V romantickém příběhu je, pravda, mnoho nereálných a za vlasy přitažených podivností, které se vrší v absurdní situace. Hudbymilovný vévoda Orsino se opájí svou bolestnou zamilovaností k hraběnce Olivii, ale z lásky se jí vyznává prostřednictvím svého posla. Hraběnka Olivie, která se v zármutku po smrti otce a bratra zřekla na sedm let mužů, vévodu odmítá, ale do jeho nového posla se ihned bláznivě zamiluje. Ani jeden z nich však netuší, že tím poslem je žena, zachráněná trosečnice Viola, zamilovaná do vévody a současně odolávající milostným útokům hraběnky, své sokyně. Východisko frašky dokázal ovšem Shakespeare přetvořit v mnohem obsažnější výpověď, aniž cokoli ubral na zábavnosti komických situací. Podařilo se mu totiž postavy zasazené do nereálného a umělého světa naplnit lidskou opravdovostí a věrohodností. V samém středu romantického příběhu stojí Viola, která se řadí k plejádě nádherných ženských postav Shakespearových komedií. Tato odvážná dívka v mužském převleku umí naslouchat jak mužským, tak i ženským láskyplným výlevům, dusí v sobě vlastní pocity a vzápětí jim dává průchod ve vášnivé, jímavé řeči plné jinotajů. A pokud si snad někdo klade otázku, proč se právě ona zamilovala do toho unylého, narcistního a nepříliš chytrého vévody, inu, kdo si umí v lásce poručit? Láska jako šalba a klam je častým tématem Shakespearových her i Sonetů. V této hře ale není třeba potírat si oči kouzelným kvítkem nebo bloudit čarovným lesem jako v komediích předešlých. To, co zde stojí lásce v cestě, nejsou ani nepřející rodiče, ani čarovná kouzla, ale vlastní zaslepenost a sebeklam. A právě toto téma spojuje to balábile zmatků v pevný celek. Ztroskotanci, záměna identických dvojčat, sedm let askeze, převleky a ostatní všelijak posbírané a poskládané rekvizity alžbětinské komedie se tu v Shakespearově podání proměnily v emblémy a metafory nevyzpytatelné lásky, která často postrádá logiku a řídí se vlastními zákony. Však také krásnou a bohatou hraběnku nakonec s neskrývaným úžasem získá ten, který o ni nijak neusiloval.

V kontrastu k romantickému pásmu hry se rozvíjí burleskní příběh dalšího nápadníka hraběnky Olivie, rytíře André Chabruse, roztomilého trouby, který však místo námluv tráví většinu času nasáváním vína s hraběnčiným strýcem Tobiášem a nechává se od něho finančně vysávat. V tomto pásmu se tajuplná cizí Ilýrie mění v důvěrně známou Anglii. Poezie přechází v prózu, lyrický, melodický blankvers plný citů v hospodské šplechty. Z opilecké party, jejímž vůdčím duchem je rázná a moudrá komorná Marie, vzejde nápad pomstít se za ústrky správci domácnosti, panu Malvoliovi, prototypu namyšleného pokryteckého hlupáka s mocenskými ambicemi. Malvolio nemá žádný literární předobraz, a přestože se shakespearologové dohadují o možných reálných modelech pro tuto postavu, je zřejmé, že o lidi tohoto druhu nebyla nouze nikdy. Zvlášť nápadně se začali ozývat na přelomu 16. a 17. století, kdy vzrostla moc peněžně orientovaných měšťanů. Ti v duchu protestantského učení o predestinaci pokládali bohatství za milost boží a vše, co nesměřovalo k jeho hromadění, měli za hřích. Obzvlášť si zasedli na divadlo.

A právě divadlo je dalším velkým tématem této komedie. Zastupuje ho zde šašek August, smutný klaun, který volně prochází pásmy hry, s licencí svého povolání říká všem pravdu do očí a ukazuje jim, jací ve skutečnosti jsou. Jen ti nejhloupější se proto na něho zlobí, ostatní ho ke své škodě neberou vážně. Však se taky nikdo z těch popletených a zaslepených nijak nepoučí. Jak vévoda, tak i hraběnka bez mrknutí oka vymění své zbožňované idoly za někoho jiného a Malvolio, který dospěl na samé dno pokoření, po všech nakonec plivne varovnou hrozbu. Možná až kvůli ní si divák uvědomí, že ta nevázaná legrace, která se tu před jeho očima odehrála, má i druhou, zraňující stránku, a že často záleží na úhlu pohledu.

Večer tříkrálový byl napsán jako hra k oslavě období, kdy se z hlubin zimy a noci vrací jaro a světlo. V koloběhu života nastává další zlom a lidé ho bujaře vítají svátky bláznů, masopustními veselicemi, vynášením smrtky. I takto je možné na hru nahlížet. Vždyť i v ní vše začíná smrtí a zmarem a směřuje ke světlu a poznání. I zde je svět na krátký čas převrácen vzhůru nohama a Malvoliova předvídavá hrozba pomsty, která se vskutku naplnila o půl století později puritánskou revolucí, nemusí být jen chmurnou předzvěstí budoucích pádů, ale i pobídkou k plnému prožívání každé přítomné chvíle.

JIŘÍ JOSEK 

 

© Nakladatelství ROMEO 2013, Česká republika. Obchodní podmínky, Jak nakupovat
Web vytvořil hudym.com
Nahrávám...
 
 
Zavřit